Registrován: pon 02. srp 2010 18:55:42
Příspěvky: 2290
|
...jo ještě k těm básníkům Nad jejich verši leckteré oko dojetím zaslzí, ale oni sami? Pěkní vyvrhelové!
Karel Toman bezostyšně močil do postele v bytě, kde přespával jako rodinný host, protože byl líný jít na toaletu. Stanislav Kostka Neumann měl filcky a kapavku a nakazil jí své děvče, které bylo do té doby poctivé. A Jaroslav Vrchlický? To byl sprosťák par excellence se sklony k voyerismu!
Jaroslav Vrchlický: Za trochu lásky
Za trochu lásky šel bych světa kraj, / šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, / šel v ledu - ale v duši věčný máj, / šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy, / šel pouští - a měl v srdci perly rosy. / Za trochu lásky šel bych světa kraj / jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Dojemná lyrika... Zato z básně Rytíř Smil, která je Vrchlickému právem připisovaná, dýchá epika, za niž by se nemusel stydět žádný pornofilm. Úvodní čtyřverší jediné snese veřejnou publikaci: „Na svém hradě rytíř statný / jménem Smil žil přeudatný, / jenž však jednu vadu měl, / že o lásce nevěděl.“
Opravdu vypadal tak trochu jako faun... foto: http://cs.wikipedia.org
Jak toto dílo vzniklo, popisuje středoškolský profesor Martin, jehož prapředek chodil se studentem Emilem Frídou (vlastní jméno básníka) na klatovské gymnázium: „Oba dostudovali a potkali se až za mnoho let v Praze. Můj pra- praděda se k tehdy už slovutnému panu profesorovi neodvážil hlásit, neboť měl živoucího klasika ve velké úctě. Frída ho však poznal a radostně zatáhl do putyky, kde zavzpomínali a povídali o životě i o slávě. Řeč přišla také na bohosloveckou fakultu, kde student Frída vydržel pouze rok. Skamarádil se tam s děkanem a pod vlivem alkoholu se oba pánové vsadili, kdo napíše sprostší báseň. Frída napsal Rytíře Smila. Vyhrál – a byl vyloučen... ,Hele, ale tam bylo fakt všechno, ‘ chlubil se Vrchlický.“
Ostatně oblíbeným sportem ctihodného pana profesora Frídy bylo hrát si na fauna v pražských parcích. Počátkem 20. století neměly mladé páry k dispozici mnoho útočišť k milostným hrátkám, a tak leckdy musely vzít zavděk i lavičkou v opuštěném zákoutí. Klasik je vyslídil a ve chvíli, kdy byli maximálně zaujati sami sebou, vyskočil ze křoví a udělal – Baf!
Karel Toman, Měsíce, Únor
Kdo ticho miluješ a samotu / a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí / nasloucháš rytmu života, / zde někdy neslyšíš / hlas hlubin?
Básník, anarchista – a hulvát http://www.gym.pb.cz
„Oba flamendři (Toman a Neumann – pozn. red.) se škrochtali hodně po půlnoci, někdy až k ránu domů. Sebe považovali za bohy, kteří si můžou vše dovolit, a tak když Toman neměl chuť jít na záchod, udělal mi to klidně za skříň nebo i do postele. A jeho nechuť k záchodu byla tak silná, že ji nedovedl skoro nikdy přemoci a já pravidelně po něm sušila potom peřiny, prostěradlo, slamník anebo umývala podlahu,“ vzpomíná ve svých pamětech na křehkého lyrika Božena Neumannová.
Stanislav Kostka Neumann
Hle, země naše, ty, jež ležíš pod nebesy / jak žena kvetoucí pod zrádným závojem, / buď svato jméno tvé všem lidem po vše časy, / přijď nám tvé království se všemi svými plesy, / nás ponoř v příval svůj a zajmi sladkým snem.
V mládí byl bouřlivák každým coulem foto: http://www.knihovnaslany.cz
„Dostala jsem ošklivý výtok... ale Bouřlivák (Neumann – pozn. red.) mě konejšil, že to nic není, ale abych šla k lékaři a řekla, že muž, se kterým pěstují pohlavní styky, má kapavku. Nemohla jsem ze sebe vyrazit ani slova, jen jsem stála a pořád jsem se dívala na svého boha, který mi s klidem opakoval: ,No jo, mám kapavku. K tomu jsem si přivezl z Prahy taky filcky a hrozně mě žerou. Musíš koupit rtuťovou mast na ně.‘ Zbledla jsem na smrt. ,Co to povídáš? Co jsou to filcky? Co je to kapavka? Nikdy jsem o tom nic neslyšela!‘ A rozčileně jsem začala běhat po pokoji...“ popisuje Neumannova manželka život s bohémem.
|
|
Přihlásit se
FAQ
Hledat
Členové
